Královničky
V roce 2013 obnovila Leluja další z tradičních lidových zvyků - královničky, dívčí obchůzku spojenou se Svatodušními svátky.
Historie králenské obchůzky
Královničky, králky, grálky, králůvky, králevinky či králověnky.
Tento starobylý svátek má svůj původ v předkřesťanských dobách. Náboženské slavnosti byly pravděpodobně spojeny s vítáním jara, uctíváním slunce, jarní přírody či vody a vázaly se na letní slunovrat. Král znázorňoval boha slunce Svarožice, slavnostně vystrojená královna pak Vesnu, bohyni jara, života a mládí. Doprovázející skupina dívek mávala vrbovým proutím, které mělo symbolizovat sluneční paprsky.
S příchodem křesťanství se zvyk začal vázat na Svatodušní svátky.
Tyto slavnosti se vyskytovaly i u jiných slovanských národů, např. Poláků, Slováků, Chorvatů či Rusínů. V Srbsku se nazývaly „Krajlice“ nebo „Lazarice“, a kromě krále s mečem a kraljice (cárice) zde byl také práporečník, děvče, jež neslo červenobílý prapor.
Podobné oslavy spojené s vítáním jara lze pak nalézt i v Německu či Nizozemí.
Královničky na našem území
V minulosti obřad probíhal na celé Moravě a také v některých částech Čech, jeho provedení se však na mnoha místech lišilo. Někde se podobal prostému vynášení smrtky, jinde byla obchůzka prokládána tanečními a obřadními prvky. Různorodé byly také písně.
Tento lidový zvyk vymizel již v polovině 19. století, ovšem v 80. letech začalo docházet k jeho oživování, zejm. pak v souvislosti s přípravami na Národopisnou výstavu českoslovanskou konanou v roce 1895 v Praze. Podrobnému studiu královniček se věnovala etnografka Lucie Bakešová (* 26.12.1853 Blansko – † 2.4.1935 Brno), která obřad zrekonstruovala a představila na několika výstavách, odkud ho posléze přejaly další soubory.
Královničky, podoba obchůzky na Hané
Podoba slavnosti
Na Zálesí nebyla králenská obchůzka zaznamenána, zvyk se pravděpodobně postupem času sloučil s jinými tradicemi jako bylo vynášení Mařeny a chození s létečkem. I v tomto případě se jednalo o čistě dívčí záležitost.
Krále a královnu představují dívky ve věku okolo patnácti let, aby mohly být na konci slavnosti uvedeny do chasy, mezi dospělou mládež. Jsou oblečeny ve slavnostních krojích a na hlavách mají věnečky z barevných květů.
Král jde v čele průvodu a řídí jej. Určuje jeho rychlost, směr, zastavuje průvod u jednotlivých stavení a čeká, než prosebnice vyberou výslužku. V rukou nese březový májíček zdobený pentlemi.
Královna jde uprostřed průvodu pod baldachýnem, který tvoří čtyři březové kmínky, na nichž je pentlemi připevněn turecký šátek.
Za královnou a nosičkami baldachýnu jde zbytek družiny, na jejímž konci jsou prosebnice, dvě nebo tři nejmladší dívky, které u jednotlivých stavení vybírají od hospodáře výslužku a na oplátku mu věnují lipovou ratolest zdobenou bílými pentlemi.
Na konci obchůzky se pak uskuteční obřad, při němž král s královnou zvolí své nástupce a sami jsou přijati mezi chasu. Na Řetechově děvčata nebudou přijímána mezi mládež, ale ozdobí svými věnečky některou sakrální stavbu.
