Způsob života
Kopcovitá krajina s drsným podnebím, nevhodná, převážně jílovitá půda, malá velikost zemědělských ploch či absence významnějšího hospodářského centra. Ale také lpění obyvatelstva na starých zvyklostech a neochota k jakýmkoliv změnám. To všechno výrazně přispívalo k celkové chudobě regionu.
Zálešáci se dělili na sedláky, podsedníky, bezzemky, hofery a úludníky, jak se říkalo těm, kteří nic neměli a museli bývat „u ludí“. Později přibyli také řemeslníci. Třídnictví se zde sice projevovalo v menší míře než na Slovácku nebo v sousední Hané, mizet však začalo až koncem 19. století. Smýšlení lidu bylo silně ovlivněno nucenou robotou, která byla zrušena v polovině 19. století, lidé však byli uctivý a pohostinní, bývalo zvykem vítat hosty čerstvě upečeným chlebem, této štědrosti ovšem často zneužívali cikáni a komedianti.
Hlavním zdrojem obživy bylo zemědělství. Mezi plodinami převažovalo žito (réž), sloužící pro výrobu chleba, lidé však pěstovali i ostatní druhy obilí: pšenici, zde nazývanou žito, ječmen a oves. Často je pak seli ve směsích. Sázely se také brambory, v místním nářečí zemňáky, tuřín, zvaný kvaka, pohanka, proso, luštěniny a později i řepa. Dále petržel, zelí, mrkev, okurky nebo dýně. Z dobytka byla největší péče věnována skotu, lidé však chovali i prasata a kozy, v menší míře pak ovce. Z ostatních zvířat to byli koně, drůbež nebo králíci. Pásávalo se až do prvních sněhů a v chladných letech chodili kozaři do jalovčí a křovisek i za sněhového poprašku. Vhodné podmínky zde panovaly pro pěstování ovoce a až do svého úpadku, způsobeného škůdci ve druhé polovině 19. století, patřilo místní ovocnářství k nejproslulejším na Moravě. Téměř v každé obci se v minulosti nacházely rybníky, ty byly ale v 17. století vysoušeny a voda se sváděla do mlýnských struh.
S postupným rozvojem hospodářství, změnou pracovních postupů i kvůli většímu pohybu obyvatelstva se začal počátkem 20. století tradiční způsob života vytrácet a postupně mizely i prvky svébytné lidové kultury. Do dnešních dnů se zachovaly pouze některé zvyklosti jako masopustní obchůzka, velikonoční koledování, mikulášský průvod či stavění máje. V posledních letech se ovšem lidové tradice znovu oživují.
Literatura:
Václavík, A.: Luhačovské Zálesí. Luhačovice 1930.
