Kordulka
Kordulka, kordula, životek, v Bohuslavicích frýdka, vznikla z opléčka, které se postupem času a vlivem módy začalo oddělovat od leknice. Na Zálesí se nosila již koncem 18. století. Nejstarší kordulky se šily z bleděmodrého nebo červeného sukna. Byly sešity ze čtyř dílů, které tvořily vzadu tři švy, nad pasem ukončené šůskovými záhyby, nazývanými nosíčky, varhánky, rypáčky nebo šosky.
Celá kordulka byla olemována šňůrkou. Kolem kulatého hlubokého výstřihu pak byla našita zelená, fialová, červená nebo modrá stuha s květy, z vnější strany ozdobena zlatou nebo stříbrnou kovovou krajkou, portou. Na pravé přednici bylo našito tři až pět mosazných knoflíčků, kordulka se však zapínala na zespodu přišité háčky, případně na jeden nejspodnější knoflík. Knoflíky i knoflíkové dírky byly ozdobené výšivkou se stromečkovým motivem. Od poloviny 19. století začaly sukno nahrazovat květované damašky a brokáty, později květované hedvábí, atlas a samet. Novější kordulky měly kolem výstřihu přišitu jednobarevnou naskládanou stuhu a kovová krajka byla i u spodního okraje. Nejmladší se pak lišily výzdobou, střihem i zapínáním. Šůsky se na nich již nevyskytovaly, zapínaly se na knoflíky nebo šněrovadly a k jejich zdobení se kromě skládaných stuh používaly také krajky, dracoun. flitry či korálky.
Zaspívał kohútek
na vrch Objetovéj,
kdo kúpił kordułku
Anně Skovajsovéj.
Janeček Blahošúj
ohlédňa sa na ňu.
Hádajte, bratrové,
Co sem já dał za ňu.
Dukát za kordułku,
rýnský za bombíčky,
nebyło to darmo,
dała ně hubičky.
Literatura:
Václavík, A.: Luhačovské Zálesí. Luhačovice 1930.
Petráková, B.: Lidový kroj luhačovického Zálesí. Zlín 2007.
