Obuv a punčochy
Nejstarší obuv na Zálesí není doložena, Václavík se však domnívá, že se jednalo o krpce, do kterých si ženy ovíjely nohy plátnem. Nejstarší prokázanou obuví jsou střevíce zachycené na malbě z roku 1814.
Stříví, či střívje, se šily z červeného, višňového nebo světle modrého sukna, měly nízký dřevěný podpatek a obšívaly se kůží. Při okraji byly olemovány zelenou tkanicí. Tkanicí stejné barvy se pak zavazovaly přes převislý jazyk, łypač. Kolem Velkého Ořechova se nosily střevíce z kůže či sukna černé barvy, zvané šústky, šupáčky nebo sovy. Zavazovaly se červenou stuhou a byly zdobeny výšivkou.
V polovině 19. století se začaly nosit dvoušvové holínkové boty. Sváteční obuv měla po bocích výšivku a podpatky se později začaly zdobit mosaznými hřebíčky. Kolem roku 1880 se na Zálesí začaly objevovat šněrovací boty vysoké do poloviny lýtek, jančary, zdobené vykrajovanými lakovanými prvky a dírkováním. Staré babičky pak měly v zimě v oblibě soukenné papuče, ve Slopném je nosily vedle stříví i během roku.
Do bot ženy nosily punčochy, pančuchy. Nejstarší byly z přírodní vlny a na kotnících měly vpletený červenozelený motiv. Později se nosily punčochy pruhované a jednobarevné. Do holínek se pak ovazovaly onučky.
|
Rekonstrukce soukenných střevíců |
Literatura:
Václavík, A.: Luhačovské Zálesí. Luhačovice 1930.
Petráková, B.: Lidový kroj luhačovického Zálesí. Zlín 2007.
