Svatební kroj luhačovského Zálesí
V září 2012 se folklorní soubor Leluja zúčastnil při Slavnostech vína a otevřených památek v Uherském Hradišti také přehlídkového pořadu obřadních krojů ženichů, nevěst a svatebních funkcionářu "Dybych já věděla kde budu nevěstů". Zastupovali jsme zde svatební pár z luhačovského Zálesí. Při této příležitosti byla provedena rekonstrukce svatebního kroje z poloviny 19. století z obcí Provodov a Pozlovice. Na obnově se podílely Jarmila Mališková, Eva Janíková a Marie Vlčková. Při práci vycházely z dochovaných muzejních vzorů a z publikací Antonína Václavíka a Blanky Petrákové.
|
|
|
Nevěsta a ženich se při svatbě oblékli do té nejobřadnější a nejreprezentativnější formy kroje. Ke svatbě si ženich a nevěsta pořizovali nové nákladné svrchní součástky, které jim musely vydržet až do konce života. Byly to například župica, mentlík nebo kožich.
ŽENICH
Ženichův kroj se skládal ze sváteční košile se smetanovou výšivkou, světlemodrých nohavic, soukenného brucleku, světlemodré župice, klobouku nebo beranice a vysokých bot se střapcem. Sváteční odění doplňovala snítka rozmarýnu za kloboukem a rozměrná vonice z rozmarýnu, textilních květů, pozlátka a zlaceného lnu, zdobená pavím perem. Župice ženicha bývala přepásaná červeným šňůrovým pásem, nazývaným prak nebo krakovják.
Rozmarýn zelený a já ho rád nosím.
Pro tebe ceréčko zahodit ho mosím.
NEVĚSTA
Nevěsta oblékala bílou leknici, fěrtoch z vytkávaného mušelínu (v našem provedení) s vytkávanými barevnými květy, soukennou červenou kordulku, žlutě vyšívané rukávce, vlněné punčochy s barevným motivem na kotníku a červené soukenné střevíce. V zimě byl kroj nevěsty doplněn o mentlík, soukenný fialový kabát ke kolenům lemovaný kožešinou, a nebo rukávník, krátký soukenný kabátek. V ruce držela modlitební knížku a růženec.
Hlavním znakem nevěsty byla obřadní plachta – úvodnice a obřadní úprava hlavy – pentlení. Úvodnici dostávala nevěsta do výbavy od matky. Nevěsta šla v úvodnici k oddavkám, ovinovala ji kolem ramen a přidržovala ji vpředu přehozenou přes ruce. Název úvodní plachty odkazuje na další významný obřad, ke kterému plachta sloužila po narození dítěte, ke slavnostnímu uvádění do kostela. Ženy si tuto plachtu velice pečlivě uchovávaly po celý život a nechávaly se do ní uložit do rakve na poslední cestu. Úvodnice byla ze dvou pruhů jemného lněného plátna o rozměrech 1x2,5 metru. Plátna byla spojena kopřivovou paličkovanou vsadkovou krajkou. Podél krajky byla slámově žlutá výšivka podle předkresleného vzoru.
Pentlení
Záleská nevěsta měla vlasy zapletené do osmičky, nad kterou se dávala ručně šitá obálenka ze slámy potažená konopným plátnem. Ta se po vnějším obvodu zdobila smyčkami z červené stužky, nazývanými frče. Přikrývala se zdobeným zlatým dénkem.
Vzadu pod obálenkou je pentlení tvořeno širokými vyšívanými stuhami různých barev. Jednotlivé barvy měly ve své době symbolický význam. Zelená byla znakem svatby, červená značila zdraví a krásu, bílá byla barvou slavnostní, symbolem čistoty. Pentle jsou svázány na mašli a volně spuštěny dolů. Úvaz je přikrytý pagáčem, růžicí z užších stužek ve středu zdobených korálky.
Červená stuha nad čelem se nazývá podvázka a je kryta tkánkou ze zlaté stužky, pošitou hvězdicovým vzorem z pestrých foukaných perel a dracounu. Vrchol hlavy zdobila korunka nebo kokarda.
Rekonstrukce souboru Leluja je provedena s korunkou, která se více vztahuje k obcím Provodov a Pozlovice. Je vyrobená z tvrdého papíru polepeného zlatým páskem, který je taktéž zdoben foukanými perlami a dracounem.
Pentlení byla velmi pracná a drahá záležitost. Ne každá dívka si jej tedy mohla dovolit, a proto se často půjčovalo. Nevěstu, a dříve také družičky, pentlila jedna z vdaných žen již v předvečer svatby. Práce byla doprovázena zpěvem. Aby se pentlení nepoškodilo, musela nevěsta spát v sedě. Ve svatební den kolem půlnoci se při obřadu pentlení sejmulo a dívka se začepila, čímž se stala vdanou ženou. Od té doby už vycházela vždy jen v čepci, později v šátku uvázaného „na záušnice“. Stejně tak ženich odevzdával symbol své čistoty a svobody, bohatou kytku za kloboukem.
Můj vínečku malý, pěkný zachovalý,
tys bával v méj truhle na spodku schovaný.
Včílej ťa vytahnu, všeckým ťa ukážu,
na hlavu červený šáteček zavážu.
