Nohavice
Nohavice, někdy nazývané huně, byly součástí svátečního kroje a muži si je oblékali na konopné drle. Vyráběly se ze sukna, nejstarší byly přírodní barvy a valašského střihu, koncem 18. století se začaly šít nohavice s dvěma rozparky ze sukna kupovaného, světle modrého, jasného. Tomu se také někdy říkalo mlynářské, podle mlynářů, u nichž bylo zpočátku v oblibě.
Nohavice se zdobily tmavomodrými, později černými šňůrami. Zapínaly se třemi haklíky a v pase měly provlečen dlouhý vybíjený řemen, který se kolem nich následně omotal ještě dvakrát až třikrát. Pod poklopcem pak muži nosívali nejdříve červený, poté pestře vyšívaný bílý kapesník či zdobený míšek na tabák.
Rekonstrukce záleských nohavic |
 |
|
Ručně vyšívaný kapesník |
Ve srovnání se všemi nohavicemi na Slovácku byly ty záleské svou světle modrou barvou jedinečné. Vznikl o nich také popěvek:
Henkaj gdosi ide,
to múj miłý bude,
v okutých čižmičkách,
v jasných nohavičkách.
Literatura:
Václavík, A.: Luhačovské Zálesí. Luhačovice 1930.
Petráková, B.: Lidový kroj luhačovického Zálesí. Zlín 2007.
