Košula
Nejstarší košile se na Zálesí šily z konopného plátna, později byly lněné a bavlněné. Jejich střih se podobal střihu ženských rukávců. Přední i zadní díl se vrapil do stojatého límce, který byl u sváteční košile společně s náramky vyšívaný slámově žlutým hedvábím. U krku se košile zapínala mosazným špendlíkem. Při práci ji muži nosili vykasanou přes drle a tomuto vykasání říkali cedíłko.
Původní volné rukávy byly v polovině 19. století, vlivem kázání kněží, nahrazeny rukávy, které se v zápěstí svazovaly tkanicí. Ty se pod vlivem Slovácka začaly šít baňatější s bohatým navrapením a košile se nazývala dutá košula. Stojatý límec se změnil na přeložený, který se zdobil, podobně jako náprsenka, bílou výšivkou. Dále se začaly k zapíná používat u krku a rozparku čtyři knoflíky.
Ve Václavíkově monografii se můžeme dočíst, že mládenci z Březůvek si na pouť na Velkém Ořechově vždy oblékali nové konopné košile. V hospodě se totiž scházela mládež z několika obcí, a tudíž bylo nepředstavitelné, že by muzika mohla skončit klidně. Pevné košile Březovjanů tak vždycky vycházely z bitek celé.
Ide syneček hájem,
černá košulka na něm;
per ně ju, miłá, per ně,
abych nechodíł v čérně.
Deby sa čérná vzała,
dyž sem ju včera prała
dubovým polénečkem
pod naším okénečkem.
Literatura:
Václavík, A.: Luhačovské Zálesí. Luhačovice 1930.
Petráková, B.: Lidový kroj luhačovického Zálesí. Zlín 2007.
