Boty
Podle Václavíka nosili v minulosti muži i ženy na celém Zálesí krpce.
Nejstarší holínkovou obuví byly boty úkładové. Šily se bez rámů, holeně byly dvoušvové a tlustá podešev se obíjela silnými hřebíky a podkovicemi. V šedesátých letech 19.století přišly na Zálesí do módy dvoušvové čižmy. Vepředu pod kolenem se zdobily hedvábnou růžicí, nunuškou, ze které visel dlouhý modrý nebo fialový střapec, zvaný kystka. Místo podpatků měly boty kované podkovice, vysoké až 4 cm, zvané krajovice či krajačky. Mládenci je při tanci ve výskoku sráželi k sobě a podkovice vydávaly zvonivý zvuk, který doplňoval muziku. Tomuto se říkalo „łúskat hołubce“.
Pro vysokou cenu železa byly čižmy v osmdesátých letech nahrazeny krabačkami, jimž se říkalo také nabíračky. Měly tuhou, lesklou holeň, jeden šev a nad nártem několik záhybů, krabů. Kromě holínek však měli starší muži v oblibě také vysoké bílé huněné papuče.
Ve svátek si muži ovazovali nohy do bot onucemi, v zimě a za chladného počasí slámou. Za pozornost pak stojí i péče, kterou botám věnovali: „…a mastili je tolik, že by omastek na ně upotřebený stačil na několik obědů.“ popisuje Václavík ve své monografii. Na černění se používaly saze a boty se leštily kartáči z koňských žíní.
Na krajovice vznikl na Zálesí popěvěk:
Chodí syneček około voza,
rád by ukradł kúšček železa.
Kúsek železa na krajovice,
aby ho chtěły švarné děfčice.
Literatura:
Václavík, A.: Luhačovské Zálesí. Luhačovice 1930.
Petráková, B.: Lidový kroj luhačovického Zálesí. Zlín 2007.
