Nevíme, co máme
A ještě jeden dobový příspěvek (nejen) k lidovému oděvu.
Tentokrát článek pochází z roku 1909, jeho autorem je rolník a v té době také poslanec Moravského zemského sněmu Josef Šamalík (mj. objevitel jeskyně Balcarka).
Nevíme, co máme!
A hned dodávám: A nevíme, co ztratíme, až z naší vlasti úplně vymizí náš kroj, naše zvyky, naše písně!
Bože, ty naše kroje! Tak, jak na louce plné mechu a útlých stonků zeleně mile září rozkvetlé kvítko, vábíc tak zrak , tak v dnešní záplavě mnohdy i směšné módy vábí každého krásný národní kroj!
Sebe lepší fraky, cylindry, nohavice a pérka, sebe lepší vystřihované vesty nenahradí kroj náš!
Když v r. 1908 navštívil Kroměříž Jeho cís. Výsost p. arcivévoda František Ferdinand, tu největší radost měl z našeho národního kroje. Naši jonáci selští z Hané i Slovácka, taktéž i naše děvušky vyznamenáni byli zvláštní pozorností Jeho cís. Výsosti.
Ba dokonce, když Jeho cís. Výsost zmínil se o krojích, pronesl: „Važte si svého kroje! Nevíte co máte!“
Ba, nevíme!
Byl jsem vyslán sněmem moravským jako člen holdovací deputace do Vídně. Účastníci měli si vzíti salonní šat. Volil jsem raději kroj.Koženky, pak ty posmívané boty, červenou vestu vyšívanou, košili lněnou. Budil jsem pozornost, ač kroj byl jednoduchý. Sám nejjasnější panovník mne vyznamenal, se zálibou si prohlížeje můj horský kroj.
Předseda mládeže naší p. Dovrtěl byl v Římě na pouti. Vzal si kroj. A byl tak vzácný, tak mile všude přijat.
Kroj sebe jednodušší vše na sebe upoutává a čest zjednává kraji i obyvatelstvu.
Vizte obrázky naše, přirovnejte slečny a pány z měst sebe lépe vyfintěné a srovnávejte… Kdo se vám lepší líbí?
Kroj sám sebou vede ssebou národní zvyky. Ostatky, hody, svatby, křtiny atd. to vše doprovázeno bylo pěknými zvyky, z nichž už mnohé ani neznáme. Škoda, přeškoda těch „starých práv“, stínání beranů, zalikovaček, besed, přástek. Mizí vše jako jarní mlhy.
Se zájmem vzpomínám, jak babička má ještě před 20 lety chodila do Vilémovovic na ostatky, kdy chodilo se s „právem“ po obci. Doma pak vykládala, jak to bylo pěkné.
Dnes? Po zvycích našich národních ani památky!
Mizí kroje, mizí zvyky. S kroji byly spojeny i písně. Ladně vyšňořená děvucha ráda si i zazpívala.
Dnes kroje zmizely, nastaly dlouhé sukně, nabírané kazajky.
A s nimi zmizely i písně!
Dříve na jaře rozléhal se zpěv po osadách. Rekruti zpívali, děvčata plakala:
„Plakala děvčata
seďa u kravárny,
až se rozlíhaly
brněnský kasárny!“
Dnes nepláčou děvčata u kraváren, poněvadž jich tam není – – –
Zmizely v městech spíše jak ti naši vojáci! Panská služba, lehčí služba, myslí si holky dnes. Venkovský nátěr svlékají a chytají se módy a s módou i – – – –
Eh, co – vyčítat! Vždyť ta móda se už zakořenila i na venkově! Vstupte dnes k muzice! Sám šlep, závoj, rukavice, vějíře. Dřív selská děvčata nevěděla, co to je!
Podívejte se na náš obrázek:
Hrály dudy
u pobudy
já jsem je slyšela.
Vypadají tak naše děvčata?
Ale kde pak!
Dřív ať bylo děvče veselé a zpívalo při dudech, anebo smutné, jak vám ukazuje obrázek „Tíha“, přece drželo se svého!
„Na tebe, synečku, zapomnět nemožu,“ zpívalo děvče, ale nezapomnělo ani na svůj kroj.
Ký div, že i chlapci byli jinší! Hezké v kroji nastrojené děvče je rozehřálo! Nejednou se stalo, že se chlapci kvůli děvčeti poprali.
„Aj, čos porobil, Janošku –“ ptával se otec ráno po muzice, vida, jak Janka vedou do vězení.
Janošek se zlobil, když ho fojt (starosta) napomínal – a pleštil ho po hubě..
A konec konců? Basa!
Janošek ji odseděl a zas vedl svou!
Tak národní písně nám zobrazují bývalý život – mladý. Dnes je vše nafouněno, popanštěno, plno falše, hlouposti, ba i hříchu!
Život starých také jinak vypadal. Podívejte se na obrázek, na ty tři staré sirotky!
Zasmějte se i – zaplačte!
Je dnes taková upřímnost, jaká mezi námi bývala dříve?
Dnes má býti každé slovo odměřené, přiměřené. Slovo chybné – končí v soudní kanceláři!
Jak se to převracíme!
Zcela naopak, než jak jsme bývali!
Bývalí Čechové – statní jonáci!
A dnes jsme Čechové – smutní bídáci!... Ztrácíme kroj, zvyky, písně!
Buďme zas rekové, jak nás znal svět! – Snad to ještě dovedeme!
Jos. Šamalík, rol. a posl.
