Lidový oděv
Záleský kroj řadíme ke krojům východního, karpatského nebo také dvouzástěrového typu, které můžeme nalézt například na Valašsku, Slovácku, ale i v Rumunsku, Bulharsku, Srbsku či na Ukrajině.
Během svého vývoje prošel oděv několika etapami, k upuštění od každodenního nošení docházelo v jednotlivých obcích mezi lety 1870 až 1920. Do poloviny 19. století měly kroje na Zálesí převážně valašský charakter, v pozdějších letech sem však začaly pronikat také prvky ze Slovácka.
Pro výrobu se používaly přírodní materiály, nejdříve z podomácku zpracovaného konopí, lnu, ovčí vlny a kůže. Nejstarší oděvy nebyly barvené, od počátku 19. století se však začaly objevovat součásti z modrého a červeného sukna a v polovině 19. století nahradily plátna domácí výroby kupované bavlněné látky s potiskem, které zcela změnily ráz kroje.
Jednotlivé oděvy se navzájem odlišovaly podle sociálního postavení, stavu majitele (rozdíl byl mezi krojem svobodné a vdané ženy, stejně tomu bylo i u mužů), ale také účelu, pro který měly sloužit. Rozlišujeme tak mezi krojem pracovním, svátečním či svatebním. Nošení jednotlivých součásti, například halen nebo kožichů, ovšem ovlivňovalo také počasí a roční období.
Velkou sbírku záleských krojů lze nalézt v Muzeu luhačovického Zálesí v Luhačovicích.
Literatura:
Petráková, B.: Lidový kroj luhačovického Zálesí. Zlín 2007.
Mužský kroj |
Ženský kroj |
