Selská usedlost čp. 33, Provodov
Mališkovu usedlost na Provodově tvořilo obytné stavení s připojenými chlévy a stodolou a samostatně stojící patrová komora. Kopii původního statku lze dnes spatřit ve skanzenu ve Strážnici, kde byla společně s dalšími objekty z luhačovského Zálesí zpřístupněna v roce 1981. Od roku 1958 pak bylo stavení na provodovské návsi vedeno jako nemovitá kulturní památka, z důvodu nešetrné přestavby byl však objektu tento status v roce 2010 odebrán.
Usedlost vznikla na konci 18. století rozdělením Orličkovského gruntu, datovaného až ke konci 16. století, na tři menší čtvrtlánové statky (čp. 31, 32 a 33). Ty od poloviny 18. století patřily rodině Matulíků. V roce 1885 odkoupili usedlost čp. 33 mladí hospodáři Jan a Mariana Mališkovi. Stejně jako předchozí majitelé se však i tato rodina dostávala do finančních potíží, plynoucích z převádění gruntů a následného vyplácení dědických podílů mezi sourozenci, které vyvrcholily v roce 1935 exekucí. Dnes je dům v soukromém vlastnictví.
Selská usedlost Antonína Mališky čp. 33 ve 20. letech 20. století
Uspořádání zástavby starého Orličkovského gruntu bylo volné, po jeho rozdělení a vzniku menších parcel však bylo nutné umístit objekty na pozemku tak, aby byl zajištěn průjezdný dvůr. Budovy jsou proto rozmístěny dvoustranně se štítem orientovaným k cestě. Na levé straně parcely se nachází obytné stavení, na které těsně navazují chlévy a stodola s polopatrem, na pravé straně pak stojí samostatná patrová komora. Původní klenutou bránu zajišťující vjezd do dvora později kvůli nutnosti převážet rozměrnější náklady nahradila velká vrata.
Dům má trojdílnou dispozici. Ze síně se vcházelo do černé kuchyně, světnice a chlévů, později přebudovaných na komoru. Nacházely se zde také schody na půdu a do sklepa. Obytná jizba byla orientována k návsi, kam směřovala dvě okna, třetí se pak nacházelo naproti komory. S měnícím se způsobem bydlení na konci 19. století začala světnice ztrácet svůj původní význam, pec a kachlová kamna nahradil sporák a hlavní obytnou místností se stala kuchyň, která byla následně od síně trvale oddělena příčnou zdí. V podélné ose domu byly přistaveny nové chlévy a stodola se posunula hlouběji do dvora.
Stěny domu a komory byly vyzděny z nepálených cihel (je však možné, že na stavbu byla použita pouze udusaná hlína), základy byly z kamenných kvádrů a jako krytina sloužila břidlice. Hospodářské objekty však zůstaly roubené.
Při přenesení usedlosti do Strážnice byly pro výstavbu z důvodu nedostatku informací o tradičních stavebních technikách použity novější materiály, převážně pálené cihly na vápenocementovou maltu.
Stav objektu v polovině 20. století |
Bývalé hospodářství v současnosti, 2014 |
Mališkova usedlost v MVJM ve Strážnici, 2013
 |
 |
V roce 1983 stavení posloužilo jako kovárna v pohádce O statečném kováři, jejíž exteriéry se natáčely také v Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici
Literatura:
Máčel, O., Vajdiš, J.: Slovácko: Architektonický vývoj vesnice. Praha 1958.
Prachař, M.: Provodov: kapitoly z dějin obce. Provodov 2012.
Šimša, M., Kalábová, P. a kol.: Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy. Strážnice 2006.
Václavík, A.: Luhačovské Zálesí. Luhačovice 1930.
