Dispozice usedlostí
Domy na Zálesí měly v minulosti převážně štítovou orientaci. Stavby položené podél cesty se vyskytovaly jen výjimečně a většinou se jednalo o novější objekty. Jednu usedlost obvykle tvořilo obytné stavení s chlévem, stáje a různý počet chlívků. Dále zde byla kůlna, samostatně stojící komora, nejčastěji umístěná před domem, aby bylo možno sledovat přístup do ní, a stodola. Na konci humna pak stávala sušírna. Rozvržení objektů na pozemku se odvíjelo převážně od zdejšího členitého terénu.
Přibližně od roku 1600 byly domy na Zálesí trojdílné, tzv. hornoněmecký či francký typ. Skládaly se z jizby, izby, síně se zcela nebo částečně oddělenou kuchyní a komory. Starší obydlí však byla dvojdílného charakteru, bez připojené komory. Na toto obytné stavení byly následně připojeny chlévy.
Půdorys půllánického domu V. Štěpáníka č. 37 v Hřiv. Újezdě
Síň nebývala zařízená. V koutě většinou stály pouze puténky s pitnou vodou, popř. truhla na šaty, zásobnicová truhla, súsek, skřich, nebo hladká podélná truhla na mouku, žingla. Někdy byl ve stropě síně umístěn schlopec, jímž se pomocí žebříku, schodu, vcházelo na půdu, zde húra, častěji byl však vsup umístěn ve štítu nebo ve vikýři. Z pravé strany se vcházelo do izby, nalevo byla komora, v dřívějších dobách chlévy, a naproti vchodu kuchyně.
Hlavní částí kuchyně bylo vyzděné otevřené ohniště, kútek, které bylo opatřeno otvory pro přikládání v kamnech a přístup do pece nacházející se v izbě. Kromě polic, rozličného nádobí, mís, kotlíků, lopat, sběraček aj., byla místnost vybavena i mlýncem na obilí, zvaným žrno, v levém koutě někdy býval též zazděný kotel na trnky, a v podlaze vyhloubena studánka.
Do jizby se vcházelo dveřmi ze síně, popř. z kuchyně, které byly umístěny ve stejné zdi. V nejstarších domech bylo pouze jedno okno do ulice a jedno do dvora. Středem světnice byl veden velký příčný trám, rošt, který byl obvykle zdoben datem založení domu, jménem zakladatele a ornamenty. Jeho funkce byla spíše pojistná, chránil proti provalení stropu při ukládání obilí a ovoce na půdu a při požáru. Největší část prostoru místnosti zabírala kamna a pec pro šest až osm pecnů, na které spalo až pět dětí. Stůl byl nejdříve umístěn uprostřed místnosti, později se však přesunul do pravého kouta a v zástolí kolem stěn se umístily łavy, łafky, na kterých rovněž spávaly děti. Levý kout byl vyhrazen pro lůžko, zvané pohrátka. Druhá postel pak stála napravo ode dveří nebo vedle kamen. První lůžko bylo vyhrazeno pro hospodáře a hospodyni, druhé pro výměnkáře a další rodinné příslušníky. Z ostatního nábytku zde byla police nade dveřmi, truhla, později šatník či harmara, židle, lavice nebo všelijaké věšáky.
V úzké komoře se nacházely truhly, šatstvo, uchovával se zde například chléb, léky, svěcená voda, svítilny aj. Byla zde i postel, na které v létě spávala některá z dcer.
Koně měli stání v maštali, pro hovězí dobytek byla chléva, pro vepře chlévec, pro ovce ofčírňa, slepice byly v kurníku nad chlévci nebo na půdě patrové pavlačové komory. V koňských stájích bylo pod stropem na závěsech zimní lože pro čeledína, pałanda, v Březnici pałata.
Před stájemi na nádvoří bylo hnojiště a žumpa, ze které odtékala hnojůfka, bařina. Nacházely se zde také záchody, popř. byly připojeny na chlévce pro brav.
Sklepy byly v minulosti na Zálesí vzácné, s jejich stavbou se začalo až s rozšířením brambor a řepy. Uchovávala se zde však i zelenina a mléko. Původní sklepy byly vyhloubené jámy pod pícníkem stodoly, nicméně, vyskytovaly se i sklepy poddomní.
Z dalších staveb se na dvoře nebo v humně nacházely stodoly, úly nebo rozmanité druhy studní.
Půdorys statku J. Zábojníka č. 35 v Dobrkovicích
Půllánický dům V. Štěpáníka č. 37 v Hřiv. Újezdě
Hospoda, někdy zvaná šenkovňa, byla větší jizba. V pravém koutu měla kamna a pec. V levém byl nejčastěji ohrazený šenkýš, též nálevňa, s okýnkem pro vydávání nápojů a přijímání peněz. Strhla-li se v hospodě bitka, poskytoval tento prostor hostinskému ochranu před létajícími předměty všeho druhu.
Půdorys krčmy I. Fuchsa ve Zlámanci
Dyš sem býł malučký chlapec,
łozíval sem k cérkám na pec.
Aš sem narústl vječí,
nesmňéł sem přistúpit k peci.
Tu mňa, Bože, tu mňa
gde je blízko studňa,
abych nemoseła
pro voďénku do dňa.
Literatura:
Nekuda, V.: Vlastivěda moravská - Zlínsko. Brno 1995.
Václavík, A.: Luhačovské Zálesí. Luhačovice 1930.
