Komory na Zálesí
Samostatně stojící patrové komory byly jedny z nejstarších, nejdůležitějších a pro luhačovské Zálesí typických staveb. Až na výjimky se tato hospodářská stavení vyskytovala ve všech zdejších vesnicích, ať už se jednalo o sýpky obecní, či soukromé.
Suché a dobře větrané objekty plnily funkci zásobnic. Sklepy se dříve nebudovaly a půdy byly začouzené, neboť komíny ústily pod střechou. Volně stojící sýpka navíc poskytovala ochranu před ohněm a povodněmi. Na pozemku se většinou umísťovala tak, aby byla „na vidíku“, tj. dobře viditelná z obytné místnosti, a mohlo se zamezit jejímu vyloupení.
Roubená komora z Pozlovic po převozu do skanzenu ve Strážnici |
Komora se zděnou pavlačí z Doubrav čp.8 |
Nejstarší komory byly roubené ze dřeva a měly valbovou střechu, tzv. na štyry okapy, pokrytou slaměnými došky. Přístup do patra byl z nadstřešené pavlače, ze které se dalo po žebříku vystoupat dále na půdu, na baštu či do horníku. Pokud zde bývaly slepice, nazývala se kurník. S rozvojem stavebních materiálu se začaly stěny vyzdívat z nepálených cihel, vepřovic, a dřevěná zůstala pouze pavlač. Po změně konstrukce střechy na sedlovou však byla i ta postupně nahrazována zděným schodištěm, pod kterým se nacházel vstup do přízemí. Tento typ se ve velké míře vyskytoval na Provodově.
V dolní části komory se ve velkých skříních, nazývaných súsky, skladovalo obilí. Dále zde byla bečka s kvašeným zelím, brambory, řepa, zelenina a různé druhy nářadí jako lopaty, motyky apod. V horní komoře bylo na zemi na hromadách sesypáno ovoce a obilí, které se uchovávalo také v kalubech, kadłbech, vydlabaných kmenech opatřených dnem, na bidlech visely bylinky, slanina, šaty a mohla se zde nacházet také malovaná truhla. Výjimečně sloužila v létě místnost k přespání.
Zrekonstruovaná komora u rolnické usedlosti čp. 19 v Kaňovicích, 2013
S proměnou obytných stavení začaly patrové komory postupně ztrácet na významu a od jejich budování se upustilo. Jejich funkci přebraly bývalé chlévy uvnitř domu a díky novým krytinám bylo možné skladovat obilí a ovoce v čistotě i na půdě. Staré komory se proto někdy přestavovaly na obytné výměnky, připojovaly se ke zbytku obytného stavení nebo se nechaly dosloužit.
Komora u domu čp. 37 v Hřiv. Újezdě byla připojena na chlévy, zastřešení však bylo řešeno samostatně
Komora připojená k obytnému domu, Hřivínův Újezd
Hospodářská stavení s podobnu funkcí a formou lze nalézt i v jiných oblastech. V Čechách je to například špejchar, śpichlerz v Polsku nebo litevský świren. Staří Slované používali na uskladňovaní budovu podobného typu – kleť.
Naproti tomu na jižní Moravě se již od počátku vázaly komory na obytná stavení a byly pouze jednopatrové.
Literatura:
Máčel, O., Vajdiš, J.: Slovácko: Architektonický vývoj vesnice. Praha 1958.
Václavík, A.: Luhačovské Zálesí. Luhačovice 1930.
