Lidová architektura
Podobně jako jiné oblasti života a kultury byla i lidová architektura na Zálesí z velké části ovlivněna sousedními regiony. I přesto se zde však vyvinuly osobité stavby, jakými jsou například samostatně stojící patrové komory, které lze v některých obcích nalézt ještě dnes.
Většina sídel pochází z přelomu 13. a 14. století a byla zakládána v těsné blízkosti vodních toků. Usedlosti s obytnými a hospodářskými stavbami se nacházely na jednom nebo obou březích, široké pozemky pak stoupaly vzhůru do svahů, a vytvářely tak charakteristickou záhumenicovou plužinu. Ta dodávala půdorysu obce volnější uspořádání, typické například pro Beskydy.
Díky značné šířce parcel, dosahující padesáti i více metrů, byly stavby na pozemku rozloženy volně a jednotlivé objekty spíše kopírovaly nerovný terén. Jednu usedlost obvykle tvořilo obytné stavení s chlévem, komora, stodola, případně různý počet chlívků, kůlen či sušírna ovoce. Vlivem rozdělování statků a většího počtu obydlí se v 19. století začala nepravidelná, členitá zástavba měnit na kompaktní a vesnice dostávaly charakter vsí v Pomoraví. Šířka parcel většinou nepřesahovala 12 metrů, a dvory proto již musely být uspořádány pravidelně. Obytná stavení měla převážně štítovou orientaci se světnicí směřující do ulice, v posledních fázích vývoje se zástavba měnila na okapovou.
Nejstarší obydlí se vlivem sousedního hornatého Valašska stavěla roubená ze dřeva. V průběhu 19. století však začali lidé používat nehořlavé materiály jako byl kámen nebo hlína natloukaná do dřevěného bednění, tlčenica, nabíjanica, kterou posléze vystřídaly nepálené cihly, zvané kotovice či vepřovice. Pro hospodářské stavby, stodoly, seníky a chlévy, se ovšem dřevo uplatňovalo i nadále. Stěny domů se zpočátku neomítaly, později se začaly používat hliněné a vápenné omítky, olíčené vápnem s modřidlem. Koncem 19. století pak původní valbové střechy se slaměnými došky nahradily sedlové konstrukce kryté břidlicí.
Mezi dosud dochované památky patří například roubená zvonička a patrová komora v Doubravách, roubený mlýn v Dolní Lhotě, zemědělská usedlost v Kaňovicích či vodní mlýn v Horní Lhotě. Soubor několika staveb z této oblasti je možné spatřit také v Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici.
Literatura:
Šimša, M., Kalábová, P. a kol.: Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy. Strážnice 2006.
