Luhačovické Zálesí je region na pomezí Valašska, Slovácka a Hané, v jehož centru leží lázně Luhačovice, proslavené svými minerálními prameny. První zmínku o Zálesí je možné nalézt již na Komenského mapě Moravy ze 17. století. V té době se však jednalo o oblast s daleko větším územím, zasahující až ke Vsetínu.
Jako samostatný národopisný region bylo Zálesí vymezeno až etnografem a folkloristou Antonínem Václavíkem na počátku 20. století. Václavík sem přiřadil obce Luhačovice, Kladná Žilín, Přečkovice, Rudice, Rudimov, Petrůvka, Nevšová, Lipová, Slopné, Sehradice, Horní a Dolní Lhota, Podhradí, Pozlovice, Řetechov, Ludkovice, Provodov, Biskupice, Polichno, Kaňovice, Dobrkovice, Velký Ořechov, Kelníky, Doubravy, Hřivínův Újezd, Březůvky a Zlámanec, které spojovaly společné přírodní podmínky, způsob života obyvatelstva, jazyk a další prvky ovlivňující podobu zdejší lidové kultury.